Nepečené limetkové dortíky

 Nepečené limetkové dortíky

Recept na tyto dortíčky je upravený podle speciálu časopisu Claudia,číslo 1/2021. Chuť tvarohově smetanových dortíků je příjemně nakyslá po limetkové šťávě. Nemusíte je barvit, ale zelenkavá barva připomíná nejen limety, ale rovněž nastávající jarní období 😀

Suroviny

• 120 g dětských piškotů
• 70 g másla
• olej na vymazání kovových nebo silikonových formiček 

Krém

• 15 g práškové želatiny
• 200 g jemného tučného tvarohu
• 150 g zakysané smetany
• šťáva z 1 limety
• 80 g moučkového cukru
• zelené potravinářské barvivo
• 100 ml smetany ke šlehání o tučnosti 33 % tuku
  

Dohotovení

• 250 ml smetany ke šlehání (volte s vyšší tučností nejlépe 40 %)
  
• 2 lžíce moučkového cukru
• plátky limety či jiného ovoce (např. hrozny) na ozdobení
  

 

Postup

1. Piškoty v mixéru rozdrtíme. V kastrolku rozpustíme na mírné teplotě máslo a smícháme s podrcenými piškoty. Formičky vymažeme lehounce olejem, do každé dáme po 1 lžíci piškotové hmoty a vtlačíme ji na dno. Necháme ztuhnout asi 1 hodinu v lednici.

2. Želatinu namočíne do 5 polévkových lžic studené vody a necháme nabobtnat asi 10 minut. 

3. V misce promícháme tvaroh se zakysanou smetanou, limetkovou šťávou a moučkovýcm cukrem. Obarvíme zeleným potravinářským barvivem. Ušleháme vychlazenou smetanu a zlehka opatrně ji vmícháme do krému.

4. Nabobtannou želatinu za stálého míchámí zahřejeme do úplného rozpuštění (NEVAŘÍME!). Vmícháme do ní 2 lžíce krému a směs důkladně ale zvolna a opatrně promícháme se zbylým krémem.

5. Korpusy ve formičkách vyjmeme z lednice, nalijeme na ně rovnoměrně krém a dáme znovu ztuhnout do lednice.

6. Ztuhlé dortíky vyjmeme z formiček (obkroužíme je po okrajích nožem), nahoru nastříkáme vyšlehanou smetanu s moučkovým cukrem (popř. tvarohovým krémem viz tip🔅) a ozdobíme plátky limety nebo jiným ovocem.

🔅Tip: jemný tvaroh cca 100 g vymícháme s trochou cukru podle chuti, smícháme opatrně s ušlehanou smetanou cca v množství 100 ml.

 

Kefírové lívance

 Kefírové lívance

Suroviny na 8 středně velkých nebo 16 malých lívanců

• 250 – 300 ml kefíru (používám domácí kefír, je více našlehaný než z obchodu. Jeho výrobu představím na blogu později),
  
• menší hrnek polohrubé mouky (je možné použít i mouku špaldovou či část mouky nahradit celozrnnou)
  
• ½ lžičky sody
• špetku soli
• 2 vejce

Tip: do těsta je možné přidat i ovesné vločky.

Postup

Všechny ingredience smíchejte v míse buď ručně, nebo ručním mixérem. Pokud máte rádi sladké, přidejte do těsta i lžíci cukru. Těsto nechejte chvíli odležet. Rozpalte si lívanečník nebo menší pánvičku a rozehřejte na ní olej.

Malou naběračkou nalijte trochu těsta na pánev, osmažte pozvolna z obou stran dozlatova. 

Na lívance můžete dát, co máte rádi. Nejčastěji marmeládu či džem, čokoládovou polevu či javorový sirup. Perfektní je i máslo s medem a skořicí v sezóně např. různé drobné zahradní ovoce ať už čerstvé či rozvařené s cukrem či medem. Skvělé jsou také podušená jablka na troše másla a dochucené skořicí a medem.

Pokud připravujete lívance častěji, určitě si pořiďte lívanečník. Můžeme na něm připravovat i volská oka z vajec a různé další vaječné speciality.

 

Tip:  Lívance si můžete namazat třeba švestkovou čokoládou. Výborně se spolu doplňují. Recept na švestkovou dobrotu je zde: https://profesorka-vari.blogspot.com/2023/09/svestkova-cokolada.html

Gastronomie Polska Historie polské kuchyně 2. část

 Gastronomie Polska

Historie polské kuchyně 2. část 

 

Recept na tradiční polský Velikonoční dezert Pascha najdete na tomto blogu v období Velikonoc.

 

Po italském vlivu na polskou kuchyni je třeba zmínit od 17. století i vliv francouzský. Tradičně si Poláci nechávají posvětit jídlo v koších na Bílou sobotu, čemuž se polsky říká „święcone“. Na rozdíl od francouzské velikonoční tabule, která nabízela honosná a velmi drahá jídla o mnoha chodech, například divočáky, losy, mnoho sladkých pokrmů a velké množství vína, Poláci v této době konzumovali tradiční kysané polévky z řepy, žita a octového nálevu, masový vývar s ječmenem, vařené hovězí s pikantní zeleninou, například křenem, nebo masové klobásky. Typické pro polskou kuchyni tohoto období bylo také použití medu, hrozinek, máku, muškátového oříšku, hřebíčku, zázvoru, skořice, kmínu a šafránu. Oblíbeným pokrmem od středověku byly též perníčky, které se jedly jako dezert nebo se namleté přidávaly do slaných pokrmů. V této době se do Polska začal dovážet krocan z Ameriky a paštiky z Francie a oba pokrmy se velice rychle dostaly i na tradiční polský jídelníček. Další vliv Francie na polskou kuchyni je patrný ve stylu přípravy pokrmů, zdobení a prezentaci, které vhodně doplnily proslulou polskou pohostinnost, která už v 17. století byla vyhlášená a o které najdeme zmínky v dobových kronikách.

Až do konce 18. století měli Poláci v oblibě ostrá jídla okořeněná černým pepřem, šafránem, zázvorem či hřebíčkem, která dochucovali cukrem, citronem a octem, což dávalo pokrmům exotický nádech. Ovšem ke konci 18. století začali lidé upřednostňovat lokální suroviny a jednoduchou až nevýraznou chuť. Spíše než inspirace ze zahraničí místní kuchaře podněcovala lokální tradiční kuchyně, což se promítlo například do tradičního pokrmu bigos, který se původně sestával z nasekaného masa nebo ryby a byl dochucen octem, kyselým vínem, citrony či šťávou z nezralých hroznů. Tyto exotické ingredience byly nově nahrazeny kysaným zelím, okurkami nebo jablky.

V 18. století bylo Polsko dobyto Rakouskem, Pruskem a Ruskem a mezi tyto státy byla celá země rozdělena. Navzdory neexistenci Polska jako státu během celého 19. století Poláci nikdy nepřestali bojovat za nezávislost. Například tak, že bojkotovali nově zavedené zvyky a tradice a drželi se svých původních. Nezávislost Polsko získalo až po první světové válce, ovšem již po pár letech země padla do rukou nacistickému režimu. Rovněž po druhé světové válce se politické změny v Evropě ve velké míře dotkly Polska. Mezi Ruskem a Polskem byla podepsána dohoda o nových polských hranicích, které se posunuly na západ. Polsko ztratilo část svého původního území a obyvatelstva v jižní části ve prospěch Ruska a naopak získalo nová území a obyvatelstvo na západě na úkor Německa. Tyto politické změny vedly k velké migraci uvnitř státu a tedy i k dalšímu ovlivňování tradičního kulinářství. Ráz polské kuchyně se změnil i pod vlivem nastupujícího socialistického období. Gastronomie byla uniformní a tradiční polské pokrmy se udržovaly v malém měřítku jen v určitých regionech u malé části obyvatel či v některých rodinách.

Současná polská kuchyně je opět rozmanitá a oslavuje odlišnosti jednotlivých regionů a pokrmy vytvářené ze základních lokálních surovin. Polská gastronomie se tak vrátila na výsluní zájmu a místní obyvatelé jsou na ni pyšní ve všech ohledech. Mnoho rodin a jednotlivců dodržuje staré tradice a zvyky, nezapomínají na svou kulturu, tradiční pokrmy či speciality. 

Buchta sypaná kokosem

 Buchta sypaná kokosem 

 

Tento známý recept na skvělou vláčnou buchtu s chutí čokolády a kokosu připravuji vždy, když potřebuji něco rychle upéct. 

 

Suroviny

• 250 g tuku (Hera nebo máslo)
• 2 sklenice cukru
• 1 sklenici vody
• 2 lžíce kakaa
• 2 lžíce rumu
• 4 vejce
• 2 sklenice polohrubé mouky
• 1 prášek do pečiva
  

Postup

Tuk zvolna rozehřejeme. Přidáme ostatní suroviny, dobře rozmícháme a prohřejeme, až se vše rozpustí v hladkou hmotu. Necháme chvíli vychladnout, pak přidáme rum, promícháme a odebereme 1 skleničku (cca 200 ml) hmoty, kterou použijeme později. 

Do zbylé vychladlé hmoty postupně dobře rozmícháme 4 vejce, 2 sklenice polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva. 

Vylejeme na plech vyložený pečícím papírem a upečeme při teplotě 180 °C. 

Po upečení ihned polejeme buchtu odebranou hmotou a posypeme kokosem.