Šťovík

 Šťovík 

 

Rumex sanguineus, běžně známý jako šťovík lesní, šťovík krvavý nebo šťovík rudý. Pěstuje se jako divoká zelenina. Listy rostliny můžeme řezat postupně. Pokud se často nestříhá, může dorůst v poměrně bohatý keřík a vytváří malé květy.

Výživová hodnota

Má vysoký obsah vitaminů A a C, karotenu, minerálních látek především železa a draslíku. Má antiseptické a stahující vlastnosti a odvar z listů lze zevně použít na hojení řezných ran, popálenin, vyrážek, ran, hemoroidů, bodnutí hmyzem a vředů. Kořen se často na jaře vykopává a suší pro pozdější použití.

Obsahuje ale rovněž antinutriční a škodlivou kyselinu šťavelovou a její soli (šťavelany), konzumovaný ve větším množství je mírně jedovatý, a proto by se měl jíst jen v menší míře. Na druhou stranu obsah kyseliny šťavelové je nižší než u příbuzného a známějšího šťovíku.

Využití v kuchyni

Je velmi okrasnou ozdobou na talířích či různých studených mísách. 

Běžně se konzumují (nejlépe mladé) listy, například v salátech. Chuťově jsou mírně ostré a trochu citrónové.  

Jakmile jsou listy zralé, jsou příliš hořké, ale lze je orestovat jako špenát, aby byly chutné. Po orestování se velmi dobře hodí k rybám nebo vejcím.

Hrsti křehkých listů lze dávat do míchaných salátů, ale šťovík s červenými žilkami lze také dusit, smažit, přidávat do sendvičů a polévek nebo z něj udělat pikantní pesto. Listy můžete nasekat do marinád a dresinků, zamíchat do polévek. Můžeme je také nadrobno nasekané posypat na brambory či smažené hranolky.