Kujavská kuchyně
Kujavsko je historický region ve středním Polsku na území Kujavsko-pomořského vojvodství, mezi řekami Noteć a Visla. První záznamy jsou z roku 1136, název Kujavsko tehdy odkazoval na oblast nejblíže k Visle a teprve později se tímto názvem začala označovat i oblast blízko jezera Gopło na řece Noteć. Tento region si během historie prošel opakovaným přerozdělováním, nejprve to byl region mazovsko-kujavský, poté byl od Mazovska oddělen a následně rozdělen na dvě části, jihovýchodní Brześć Kujawski a severozápadní Inowrocław. Obou těchto podregionů se v 18. století zmocnilo Prusko, v 19. století se region stal součástí Polské království čili Kongresového Polska a v roce 1918 čerstvě nezávislé Polsko kujavský region rozptýlilo mezi Pomoří a Varšav.
Kujavská kuchyně je známá pro své rozmanité chutě a pokrmy, za což vděčí poloze regionu ve střední části Polska. Důležitou roli mají ryby, houby a bobule. Díky blízkosti moře v pomořanském regionu mají obyvatelé Kujav snadný přístup k mořským rybám, jako je například sleď. Z ryb se připravují i saláty a polévky. Další oblíbené ingredience jsou hrách, fazole a zelí, vepřové maso, hovězí maso, drůbež. Jako v jiných polských regionech, i zde je oblíbená polévka czarnina, která se připravuje z husí nebo kachní krve a podává se s bramborovými knedlíky (golcy), odtud i tradiční název czarnina z golcami.
Speciality tohoto regionu jsou klapacze - kujavská varianta bramboráčků, pirzok - bramborový koláč, nebo żurek kujawski - žitná polévka z vařené šunky a bílé klobásy. Oblíbená jsou i švestková povidla (powidła śliwkowe) a růžový džem (konfiturę różaną).
Tradiční specialitou jsou toruňské perníky (pierniki toruńskie). Výroba začala ve 14. století, kdy bylo město Toruň městem hanzovním, tedy provozovalo zahraniční obchod, a kdy se již dováželo koření z Východu. Vrchol pekařské tradice nastal v 17. a 18. století, ale na přelomu 18. a 19. století se perník jedl pouze nižší šlechtou a rolníky, protože kořenitá chuť v té době nebyla módní. V dřívějších dobách byly perníky jednak sladkostmi, jako je známe dnes, ale byly též používány v pokrmech jako koření. Vznikly tak pokrmy jako toruňská švestková polévka (zupa śliwkowa po toruńsku), jelení svíčková v perníkové omáčce) (polędwiczki z jelenia w sosie piernikowym) či ryba po toruňsku (ryba po toruńsku), kdy se ryba maceruje v perníkové omáčce. Tato metoda využití perníků byla zaznamenaná v kuchařce Compendium ferculorum z roku 1682.
Žádné komentáře:
Okomentovat