Regionální kuchyně Polska
Obr. 1 Vojvodství v Polsku.
Nejvyšším správním celkem v Polsku je województwo (česky vojvodství). Celkem je Polsko tvořeno 16 vojvodstvími (obr. 1). Gastronomie jednotlivých vojvodství a jejich turistické zajímavosti se přímo navzájem ovlivňují. Jednotlivá města, oblasti a regiony si často volí tradiční pokrmy a speciality jako svou obchodní značku, nástroj pro odlišení se a nalákání většího množství turistů. Turista se skrze pokrm a jeho přípravu může dozvědět i o dalších aspektech historie a kultury dané oblasti. Rozvoj typické regionální kuchyně může přispět nejen k zachování části historie, ale také k prezentaci Polska jako země, která je pro turisty stále více lákavá.
Slezská kuchyně
Slezsko je historický region, který se dnes rozkládá na území jihozápadního Polska a částečně i Česka a Německa. Slezsko původně spadalo pod polský region, který ve 14. století přešel pod vládu českých zemí, následně i s českou korunou patřil Habsburkům a v 18. století byl uzmut Prusy. Po druhé světové válce bylo tehdy německé Slezsko postoupeny Polsku Sovětským svazem jako kompenzace za východní části Polska, které se naopak staly součástí Sovětského svazu. Slezsko se rozkládá převážně v povodí řeky Odry. Do Slezska spadají vojvodství Lubušské, Dolnoslezské, Opolské a Slezské. Hlavní města jsou Vratislav a Katowice.
Charakteristickým rysem slezské kuchyně je skutečnosti, že není kuchyní homogenní, jelikož každé město této oblasti má své vlastní speciality a recepty, patrné jsou vlivy rakouské, německé a české kuchyně. Velmi oblíbená jsou masová jídla, jako například vepřové koleno (obr. 2) a vepřové kotlety, základní ingrediencí byly brambory. Slezská jídla jsou velmi tučná, v oblibě jsou různé druhy knedlíků a dochucování slaninou a cibulkou. Kartoflak (śląska babka ziemniaczana) jsou strouhané brambory pečené s cibulí a slaninou, mozgoł je velmi tučné jídlo, které se připravuje uvařením brambor a zelí zvlášť, vše se poté smíchá dohromady se štědrou porcí sádla.
.jpg)
Obr. 2 Kopytka a pečené vepřové koleno.
Specialitou jsou kluski śląskie
(obr. 3) z dziurką, vařené z těsta připraveného z brambor, vajec, másla a
soli. Podávají se s přepuštěným máslem, osmaženou slaninou nebo se smaženou
cibulkou. Při výrobě se z těsta vytvoří malé kuličky, do kterých se palce
vymáčkne důlek, který tak vytváří typický vzhled těchto noků.
Slezské nebe (śląskie niebo) je pokrm z uzeného a vařeného masa v omáčce ze sušených švestek. Dřív pokrm vánoční, dnes už všední, jsou gołąbki z kaszy gryczanej i ziemniaków, zelné listy plněné pohankovou kaší, cibulí a bramborami. Tento pokrm má i masovou variantu, kdy se zelné listy plní masem a rýží.
Ke sladkým specialitám patří slezský koláč (kołocz śląski), jehož tradice sahá až do středověku, kdy byl považován za rituální pečivo. Dodnes nemůže chybět při rodinných svátcích a oslavách. Původní kulatý tvar byl nahrazen obdélníkovým, koláč je kynutý, s makovou, tvarohovou nebo jablečnou náplní a posypkou.
Nejznámější slezský dezert szpajza se vyrábí ze želatiny, ovocné šťávy nebo kompotu, bílku a cukru je zdobený šlehačkou a ovocem. Dříve byl dezert hlavně citronový, dnes může být i višňový nebo čokoládový.
Žádné komentáře:
Okomentovat